Chodili jsme na logopedii už hodně dlouho a domácí cvičení bylo často provázené kňouráním i vztekem: „Já nechci, už to cvičení nesnáším!“ Ani mně se nechtělo syna den co den přemlouvat. Vynechávali jsme čím dál častěji, cvičili třeba jen poslední dva dny před návštěvou logopedky.

Napíšu zde několik tipů na věci, co nám pomohly tento otrávený a zoufalý stav změnit. Dařilo se nám potom cvičit denně. A dokonce bylo u nás doma slyšet:

„Mami, pojď už, půjdeme cvičit logopedii!“

Co nám tedy pomohlo cvičit denně a v dobré náladě? Tady je mých 7 tipů:

1. Ujasněte si společně, proč je logopedie důležitá a co by pomohlo, aby vás více bavila
2. Hledejte nové knížky a hry
3. Použijte motivační listy
4. Nastavte si budík
5. Upozorněte na každý sebemenší pokrok
6. Udělejte si přestávku v logopedii
7. Necvičte jen „písmenka“

1. Ujasněte si společně, proč je logopedie důležitá a co by pomohlo, aby vás více bavila

Dost často se stává, že děti svou špatnou výslovnost nijak nevnímají, nepřekáží jim a neslyší ji. Třeba u mezizubních sykavek je zvukový rozdíl tak malý, že ho dítě ani nepozná. Pak nechápe, proč nám to tak vadí, nemá samo potřebu to řešit. Syn to přesně tak měl, řeč ho nijak netrápila. Dokonce mu to nedocházelo ani ve chvíli, kdy se mu nějaké dítě pro špatnou výslovnost posmívalo. Šlo to jakoby mimo něj, vůbec nevnímal, že má v řeči nějaký problém.

Zato syn dobře vnímal úplně jiný problém: že máma chce, aby chodil na logopedii a otravoval se doma s cvičením. Chtěla jsem, aby přestal bojovat proti mně, protože já jsem na jeho straně. Potřebovala jsem, aby pochopil, proč je pro něj cvičení logopedie důležité. Proč je jeho špatná výslovnost problém, v čem mu to může vadit a proč je dobré to cvičit teď a ne až bude velký.

Pomohlo nám o tom mluvit. Porovnávali jsme špatnou a správnou výslovnost před zrcadlem, povídali si o povoláních, pro které je správná řeč potřeba. Vymýšleli jsme spolu, co všechno bychom mohli udělat, aby ho logopedie více bavila. A také co mu nejvíc vadí a můžeme udělat jinak. Některé nápady ukázaly, jak je důležité si všechno vysvětlit:

„Nechci už chodit k logopedce, vždyť můžeme cvičit jenom doma“
„Ale já přece nevím, jak přesně a co cvičit, proto tam chodíme, aby nám paní logopedka poradila!“

Něco bylo zase překvapivě snadné změnit k lepšímu:
„Nejvíc mi vadí ty básničky, už je nechci!“
Tak jsme příště poprosili paní logopedku místo nich o něco jiného a bylo hned veseleji.

2. Hledejte nové knížky a hry

Po čase se typy úkolů od paní logopedky začaly opakovat a zevšedněly. Navíc doba do dalšího objednání byla dlouhá, takže nás už oba nebavilo opakovat několik týdnů stále stejné věci. Potřebovali jsme na doplnění něco dalšího, zábavného, nové hry.

Výborně se nám osvědčilo logopedické pexeso, se kterým se toho dá vymyslet opravdu hodně. Stavěli jsme z něj cestičky k pokladu, kartičky schovávali a hledali, běhali pro ně na druhou stranu bytu, hráli s nimi paměťové i postřehové hry, vymýšleli ze dvou obrázků srandovní věty. Zkoušeli jsme také knížky a sešity logopedických úkolů. Sice v nich bylo často na naši hlásku jen několik stránek, ale půjčovali jsme si je v knihovně, tak to nevadilo. Každá nová knížka je vítaným zpestřením.

Syn pořád chtěl něco o autech. Hledala jsem, ale typicky klučičí úkoly a cvičení jsem téměř nenašla. Přitom většina dětí chodících na logopedii jsou právě kluci. Tak jsem doma vymyslela logopedickou hru o přípravě auta na odjezd. Každý řidič má za úkol v určeném pořadí splnit úkoly jako „zapnout světla“, „umýt zadní sklo“ nebo například „natankovat zásobu benzínu“.

Zpočátku jsme hráli s jen tak načmáranými obrázky, přesto syn vyžadoval tuto krátkou a veselou hru hrát i několikrát za sebou. Hra se rychle stala naším nejoblíbenějším logopedickým cvičením. Dnes má tato hra s názvem „Nastartuj a jeď!“ pečlivě nakreslené poutavé obrázky a všechny texty na kartičkách prošly revizí a úpravami ve spolupráci s několika logopedkami.

Hru jsem nabídla k prodeji a měla brzy úspěch u dětí, rodičů i mnohých logopedek. Jejich ohlasy mě přiměly přidat ještě verzi pro holčičky. Holčičí hra „Vílí slavnost“ je o víle, která se chystá na ples a musí se předtím například „namazat vzácnou mastí“ nebo si „zavázat zlaté botky“, než je připravená odletět. Dnes jsou tyto hry pro kluky i holky dostupné pro hlásky CSZ, L nebo R a to jak v pdf, tak i v tištěné verzi. Hodí se pro děti, které už tyto hlásky nějakou dobu trénují a dokážou už vyslovit celé věty.

Je to skvělé obohacení logopedického cvičení. Nám tyto hry velmi pomohly, abych už nemusela ke cvičení přemlouvat – jsou zábavné a syn je zkrátka chtěl hrát.

3. Použijte motivační listy

Přes všechna zábavná cvičení a hry jsme měli doma stále problém přimět se k pravidelnému každodennímu tréninku. Aby se nám to dařilo, zavedli jsme metodu odškrtávání a vybarvování. Sama pro sebe s oblibou používám seznamy úkolů a užívám si to blaho při odškrtnutí splněného. Vždyť to také v mnoha obměnách doporučuje nejedna příručka o efektivním plánování času a pracovní motivaci pro dospělé.

Aby byla forma pro syna stravitelná, nakreslila jsem obrázek, kde každý den za splněnou logopedii kousek vybarví. Čím zajímavější téma, tím lépe. Tak jsme měli třeba jeřáb, kterému vybarvoval naskládané cihly. Nebo draka, kterému škrtal hlavy. Nebo hasiče, kteří hasili oheň postupně v jednom okně za druhým. Každý den, kdy cvičíme logopedii, si může něco vybarvit / přeškrtnout / ustřihnout / nalepit – podle typu obrázku. Motivační listy nabízím na webových stránkách k vyzkoušení zdarma.

Jak nám motivační listy pomohly?

• • Díky motivačním listům se mi podařilo předat více zodpovědnosti za cvičení synovi. Listy si vybarvuje sám a samotnému mu záleží na tom, aby měl úkol splněný. Sám cvičení logopedie připomíná.

• • Docházka na logopedii často trvá dlouho. Je to hodně individuální, ale půl roku až rok docházky není nic neobvyklého a některé děti stráví logopedií i několik let. Není divu, že po tak dlouhé době motivace upadá. Cíl je v nedohlednu, pokroky jsou malé nebo pro děti těžko slyšitelné a rozpoznatelné. Celá logopedie se zdá nekonečná. Co pomůže? Rozdělit tento velký úkol na menší, stravitelné kousky. Vytvořit dosažitelný cíl. A to se nám dařilo právě díky motivačním listům. Motivační listy udělají z bezbřehé logopedie jasně ohraničený dosažitelný úkol. Jeden obrázek je na sedm dní, pak zase další. Motivační listy jsou uspořádané do celků po třech týdnech. Nazývám je Logopedická výzva, protože pro nás intenzivní cvičení vždy znamenalo skutečnou výzvu, která na konci zaslouží radostnou oslavu.

• • Vybarvení obrázku přináší radost a uspokojení z hotového úkolu. Je to motivace a povzbuzení pro další cvičení!

• • V motivačním listu je krásně vidět, co všechno už jsme zvládli. Kolik dní cvičení už máme úspěšně za sebou, kolik ještě zbývá.

• • S motivačními listy není potřeba dalších odměn či úplatků. Dobrý pocit v průběhu jejich vyplňování a radost z dokončení je pro děti dostatečně uspokojující sama o sobě.

Motivační listy jsou výborné pro všechny děti, které cvičí logopedii. Těm, které teprve začínají, pomohou získat nový návyk každodenního cvičení. Těm, které cvičí už dlouho, cvičení oživí a dodají nový náboj. Protože zaujmou děti, uleví rodičům. Já jsem s velkou radostí zjistila, že k logopedickému cvičení už nemusím ani přemlouvat, ani ho připomínat.

4. Nastavte si budík

Tahle drobnost se nám velmi osvědčila. Často se nám stalo, že ač jsme cvičit vlastně chtěli, ve víru dne jsme na to občas úplně zapomněli. Domluvili jsme se proto, že nastavíme pravidelné zvonění na odpolední hodinu. Zazvonění bude znamenat poslední připomenutí. Syn si mohl vybrat během dne ke cvičení jakoukoli dobu, kterou sám chtěl. Když logopedii nepřipomněl dříve, šli jsme cvičit hned po zazvonění budíku.

Mně toto drobné pravidlo pomohlo cvičení logopedie zcela pustit z hlavy. Nemusím to mít v hlavě zapsané jako další úkol, nemusím to hlídat a v myšlenkách se tím zaobírat. Další výhodou je, že budík je zcela nestranný a jeho zvonění je něco úplně jiného, než když máma z ničeho nic prohlásí: „Pojď cvičit logopedii!“ 🙂

5. Upozorněte na každý sebemenší pokrok

Stejně jako děti často neslyší svou špatnou výslovnost, neuvědomují si ani pokrok, který udělaly. V logopedii jsou někdy pokroky těžko rozeznatelné i pro dospělé. Veliký pokrok třeba je, když dítě vyslovuje cvičená slova snadněji a rychleji než zpočátku. Dá mu to menší práci a to je velký posun. Nebo dokáže správně říct složitější slovo či větu, která mu dříve nešla. Stojí za to si toho všimnout a upozornit na to:

„Pamatuješ, tohle ti dřív nešlo říct a teď to zvládneš jako nic!“

Vědomí skutečného pokroku je ta nejlepší motivace.

Čeho si všímáme, to se posiluje. Vždycky je lepší upozornit na to, co se daří a ne na chyby. Moc se mi neosvědčilo opravovat výslovnost v běžné řeči, i když v určité fázi nácviku to některé logopedky doporučují. U nás to ale vedlo spíš k zásekům, špatné náladě a rychlému konci rozhovoru. Když vstupuji do běžné řeči, raději to řeknu pozitivně:

„Super, připadalo mi, že teď jsi to řekl sám od sebe skoro správně!“

A i když se mi to třeba jenom zdálo, tohle jednoduché upozornění způsobilo, že si tu větu nebo slovo syn začal vesele, pyšně a správně opakovat! A v příštích několika minutách si dal na řeč pozor a opravdu se snažil.

6. Udělejte si přestávku v logopedii

Cože, máme s logopedií přestat? Ale ne, mám na mysli jen přestávku. Nejlépe dokonce pravidelné přestávky, které mají jasně daný začátek i konec. Když trénink logopedie trvá dlouho, snadno se vám stane, že začnete vynechávat. Včera jsme cvičit nestihli, dneska zapomněli, na víkend jedeme pryč… čas uteče a s pocitem viny zjistíte, že neplánovaná pauza byla víc než týden.

Osvědčilo se nám čas rozdělit na úseky, kdy logopedii intenzivně cvičíme, a na dobu pauzy. Někdo třeba cvičí přes týden, ale o víkendu má volno. Je to skvělý způsob, jak dodat dlouhému úkolu dynamiku a snesitelnost.

Nám dobře fungovaly na rozdělení času motivační listy. Asi jsem povahy příliš nedůsledné a líné, mně pravidelné cvičení bez motivačních listů příliš nešlo. S nimi jsme měli určité zarámování a pravidelný rytmus. Vždycky jedna logopedická výzva – tři týdny intenzivního cvičení, a potom týden nebo dva přestávka. Po pauze začneme další sadou motivačních listů, které nám pomohou se zase logopedii intenzivně věnovat další tři týdny. Přestávku si užívám bez pocitu viny, že bychom měli cvičit.

7. Necvičte jen „písmenka“

Většinou kromě samotného nácviku hlásky, slovíček a vět zadá logopedka k procvičování i další aktivity, které pomáhají řešit problém konkrétního dítěte. Tak třeba děti, které mají nedostatky v motorice úst a jazyka, dostanou za úkol cviky na obratnost a posílení jazyka, kam patří například i pití a hry s brčkem. Děti, které nedokážou sluchem dobře rozlišit hlásky a pak je v řeči zaměňují, dostanou například za úkol hry na procvičení sluchového rozlišování, rytmické hry, slabikování či hláskování slov. Možností je více a každé dítě potřebuje něco jiného.

Veliká výhoda je, že mnoho těchto hříček děti vůbec nevnímají jako logopedii. Jsou ochotné je cvičit, i když slovíčka a básničky se jim dávno znechutily. Neznám dítě, které by nebylo ochotné cvičit s bonbónem obratnost jazyka nebo pít brčkem! Přitom správně zvolená aktivita, která řeší příčinu problému, může pomoct nápravě hlásky stejně dobře nebo lépe, než (u nás nenáviděné) opakování slovíček.

Nevýhoda je, že tyto hříčky jako logopedii často nevnímají ani rodiče :-). Myslím, že rodiče tyto úkoly někdy podceňují. Považují je jen za nějaký okrajový doplněk terapie. Věnují se jim jen chvíli a pak se zase trápí už jen nově zadanými slovíčky a básničkami. Nám ale třeba systematické posilování jazyka a dlouhodobé pití brčkem opravdu pomohlo k velkému pokroku. Marně jsme se předtím trápili hláskami, když byl jazyk na ně slabý.

Takže když už vás logopedie nebaví, zkuste do domácího tréningu zařadit více cviků a her z této kategorie podpůrných aktivit. Začněte na ně pohlížet jako na plnohodnotnou součást logopedie a střídejte je se samotným nácvikem hlásky. Je to zábavnější!

A co funguje doma vám? Co vám pomáhá cvičit každý den?